Permanentní make-up ženám umožňuje, aby byly stále krásné, ve dne v noci, na party i při potápění. To ovšem platí jen tehdy, je-li udělaný profesionálně. Málokdo také ví, že permanent může představovat významnou pomoc i v mnoha závažnějších životních situacích – třeba když člověka potká onkologické onemocnění.
Ještě před 25 lety u nás pojem permanentní make-up téměř nikdo neznal. Ve světě už se tehdy tato metoda tetování, při níž se upravuje především tvar a barva obočí, rtů a očních linek, a která spočívá v mikro-implantaci pigmentu do pokožky speciál- ními přístroji, nějakou dobu používala, ale u nás byla ještě „v plenkách“. Ovšem už tehdy vzbuzovala hlavně u žen velkou zvědavost. Slibovala totiž permanentní krásu – tedy takovou, která vydrží mnoho let.
„Před čtvrtstoletím bylo v tomto oboru pole neorané a nikdo nevěděl, jak by měl permanentní make-up správně vypadat. Pigmenty, tedy barvy, které se při permanentu používají, jsme si vozily z Německa a také jejich složení bylo úplně jiné než dnes,“ vzpomíná Eva Štědrá ze Studia Estetica, specialistka na permanentní make-up s certi kací pro EU, která se tomuto oboru věnuje už 22 let. Měly podle ní jednu velkou výhodu byly stálé a vydržely na kůži třeba 7 let. Ale jak se později zjistilo, obsahovaly nevhodné látky, které mohly například spustit alergické reakce. „Na základě výsledků těchto výzkumů se výrobci celosvětově rozhodli vyloučit z pigmentů všechny složky, které by mohly způsobovat zdravotní problémy, a to i za cenu, že to bude na úkor jejich trvanlivosti a stálosti. To jen na vysvětlenou pro ženy, které podobný úkon absolvovaly třeba před 15 lety, a dnes se diví, že tehdy jim permanent vydržel 7 let, a teď jen 3 roky. Není to tedy tím, že by práce byla jiná nebo pigmenty horší, naopak ty jsou mnohem kvalitnější než před lety, protože splňují všechny atesty zdravotní nezávadanosti, ale vydrží působit kratší dobu,“ upozorňuje Eva Štědrá.
Při permanentním make-upu se pigmenty vpravují do pokožky elektrickými cartridgemi, což jsou vysokofrekvenční pera s jehlou na jedno použití, díky nimž je zákrok stoprocentně hygienický. Vysoká frekvence zase zaručí, že se kůže zbytečně nepoškodí, a lze nastavit i rychlost vibrace jehly. Pera mohou být jedno až devítibodová. Širší se používají na rty, jednobodová na obočí, kdy je žádoucí vytetovat každý jednotlivý chloupek. Proto je výhodné, pokud má přístroj dvě cartridge jestliže obsahuje jen jednu, kosmetička je musí přehazovat, práce není komfortní, což může být ve výsledku na úkor kvality.
Každopádně před zákrokem důkladně zvažte, komu se svěříte do péče. Dejte na doporučení, chtějte vidět certi káty i výsledky práce a nešetřete na nesprávném místě jde přece o váš obličej. Pokud v nějakém studiu nabízejí permanentní make-up obočí za 1 200Kč, když běžná cena je 3-7000 Kč, raději se poohlédněte jinde. Ceny přístrojů, pigmentů a dalších pomůcek jsou natolik drahé, že se dá skoro s jistotou tvrdit, že zde nejspíš nepoužívají kvalitní materiál, barvy, anebo nemají potřebnou praxi, a proto nabízejí zákrok „pod cenou“. Kosmetička, která například nemá dlouhodobou zkušenost s mícháním pigmentů, vám pak může vytetovat obočí, jež bude ve výsledku modré nebo zelené. Rty zase bývají šedofialové...
To potvrzuje i Eva Štědrá: „V poslední době přibývá žen, které si nechaly udělat „výhodně“ permanent, a teď přicházejí nešťastné a zklamané a chtějí po nás, abychom cizí chybu napravili. Jenže to je strašně těžké a mnohdy dokonce neproveditelné, protože třeba s černočer- ným obočím nebo křivým tvarem rtů už nic neuděláte. Zbývá jen čekat, až vybledne, a to může trvat i několik let.“
I proto je ideální, pokud aplikace probíhá ve dvou fázích. Nejprve se uskuteční samotný zákrok a za měsíc potom klientka přichází na tzv. korekci ne vždy se totiž pigment napoprvé „chytí“. Pak probíhá tříměsíční záruční doba, během níž se dá opravit jakákoli nedokonalost vypadlý chloupek v obočí, stínování rtů, linka u oka.
Permanentní make-up se nejčastěji používá na estetickou úpravu obočí, očních linek, kontury a výplně rtů. Málokdo však ví, že může pomoci i v mnohem závažnějších životních situacích.
„Vzpomínám si na klientku Zuzku, mladou maminku dvou dětí (1 a 3 roky), které tehdy, když za mnou přišla, bylo 35 let. Diagnostikovali jí nádorové onemocnění vaječníků a lékařka jí sdělila, že musí podstoupit chemoterapii. Rovnou ji i připravila na to, že půjde o silné dávky, kvůli nimž přijde o vlasy a kompletně ztratí ochlupení. Jenže ta paní reagovala velmi realisticky. Řekla mi, že je to její boj, a že nechce, aby se její nemoc dotkla dětí, aby se pro ně jakkoli změnila. A opravdu se na všechno předem nachystala. Kromě toho, že si opatřila paruku totožnou se svými vlasy, myslela i na ztrátu obočí. Přišla za mnou ještě před chemoterapií a já jsem do jejího obočí vkreslila chloupky „navíc“. Když pak o obočí přišla, vlastně se skoro nezměnila. Udělala jsem jí tehdy i linky, takže i oči bez řas vypadaly výraznější,“ vzpomíná na ojedinělý případ Eva Štědrá, která se ovšem ve své praxi mnohem častěji setkává s ženami, které prodělaly rakovinu prsu a musely absolvovat parciální excizi, ablaci neboli mastektomii prsu, tedy jeho celkové nebo částečné odstranění. Následně pak podstoupily rekonstrukci tedy operaci, při níž plas- tický chirurg vymodeluje náhradní prs.
„Hned poté, kdy dostaneme svolení od on- kologa, můžeme ženám, které o to projeví zájem, provést rekonstrukci prsu. Bývá to většinou 12 až 18 měsíců od primární operace,“ vysvětluje lékařka Eva Dřevínková z Kliniky plastické chirurgie FN Královské Vinohrady a kliniky LaserPlastic. Dříve podle ní o této možnosti ženy tolik nevěděly, některé si dokonce myslely, že se rouhají, když prodělaly nádorové onemocnění a chtějí si nechat vymodelovat „nové“ poprsí. „Jsou samozřejmě i pacientky, které z různých důvodů o rekonstrukci vůbec neuvažují. Podle mého odhadu se ale v dnešní době pro tento zákrok rozhoduje asi 30-50 % pacientek,“ udává lékařka Dřevínková. A s jakými reakcemi se lékaři u žen po zákroku nejčastěji setkávají? „Většinou jsou nadšené, i když jim samozřejmě předem říkáme, že nový prs nemůže být zcela totožný s tím, co měly. Ovšem snažíme se při zákroku připodobnit i druhé ňadro, aby byla prsa přibližně stejná tvarem i velikostí,“ vysvětluje lékařka a popisuje tři možnosti rekonstrukce. „V prvém případě se odebere lalok z podbřišku a přenese se do oblasti rekonstruovaného prsu, kde se napojí na dané cévy. Jedná se o mikrochirurgický výkon trvající několik hodin. Druhá meto- da, která je pro pacientku méně zatěžující, spočívá v tom, že se pod tkáň vloží implan- tát. Tento způsob je u nás nejpoužívanější. Třetí metoda, oblíbená hlavně v Americe, využívá odsáté tukové tkáně, která se ode- bere z ženina podbřišku a implantuje se do oblasti budoucího prsu. Tento způsob se používá hlavně tehdy, pokud se odstranila jen část prsu, a je třeba jej doplnit.“
Permanentní make-up pomáhá i lidem postiženým alope- cií. Při tomto onemocnění dochází nejen k vypadávání vlasů, ale i obočí, řas a veškerého ochlupení. Původ vzniku onemocnění je nejasný, pravděpodobně je příčinou porucha kožního hormonálního a imunitního systému. Při permanentním make-upu se v místech, kde by jinak rostly řasy, vytetuje linka, která oči zvýrazní, a vytvoří se „nové“ obočí.
Všechny tři výše zmíněné metody podléhají schválení revizním lékařem a jsou u nás plně hrazeny pojišťovnami. Jenže nově vymodelovanému prsu ještě něco chybí přirozeně zbarvený dvorec a bradavka. A právě tady může profesionálně zvládnutý permanentní make-up obrovsky pomoct.
„Bradavku i dvorec dokážeme vymodelovat, ale aby oba prsy vypadaly podobně a přirozeně, je třeba bradavku i dvorec dotetovat. Bohužel, přestože je každému jasné, že k ženskému ňadru patří i dvorec s bradavkou, pojišťovny považují permanentní make-up při rekonstrukci prsu po onkologickém onemocnění za kosmeticko-estetický výkon, a nijak na něj ne- přispívají. Proto si ho ženy musí hradit samy,“ konstatuje lékařka Dřevínková a zmiňuje svoji zkušenost z praxe ve Velké Británii, kde byl permanentní make-up dvorce a bradavky samozřejmou součástí celé rekonstrukce prsu, jež byla plně hrazena pojišťovnou.
Jenže ženy, které už musely od stanovení diagnózy vydržet tolik nepříjemných a zraňujících úkonů na svém těle i duši, jsou rády, že tahle možnost vůbec existuje. „Doplním pigment do dvorce tak, aby ňadra vypadala stejně a byla souměrná. Dvorec se dá i vystínovat a vypadá to opravdu dokonale. Několikrát jsem zažila, jak se klientce spustily slzy, když se viděla v zrcadle po tom, co jsem jí dvorec s bradavkou vytetovala, a řekla – já si zas konečně připadám jako žena,“ vypráví Eva Štědrá, když mi ukazuje fotografie svých prací. Upoutá mě jedna, na níž je bradavka vytetovaná do tvaru kytičky. „Tahle paní zas dojala mě, když mi řekla a udělejte mi tam místo kolečka kytičku, když už mám nový prs, tak ať je krásný.“